Úlet, nebo trend budoucnosti? Komunitní chov slepic zkvalitní život i měšťanům

Kvalita a čerstvost potravin ze supermarketů je často sporná, proto se řada rodin rozhoduje pro částečnou soběstačnost a pěstuje vlastní úrodu na svých zahradách. Ti, co nemají tolik štěstí a nevlastní žádný pozemek, se začínají postupně sdružovat a vyhledávat vhodná místa pro společné pěstování zeleniny, ovoce, okrasných rostlin určených k řezu či dokonce k vlastnímu chovu slepic.

Komunitní chov slepic je nejen trend, ale i výborný způsob, jak zkvalitnit život ve městech. V praxi to znamená pořízení hejna nosnic, o jejichž péči se ve městě, vesnici či dokonce firmě střídá několik rodin. Slepice pro tento chov jsou navíc často získávány z velkochovů. Mezi největší motivace patří vlastní vejce, pomoc slepicím poznamenaným nehumánními podmínkami průmyslových chovů, vzdělávání dětí a jednodušší péče ve více lidech.

Rekordní drahota? Lidé začínají pěstovat zeleninu i ve městech

„Koncept komunitního chovu jsme převzali od turnovského spolku ZAzemí, konkrétně od paní Anny Hudské, která je jeho autorkou,“ říká Zdeňka Brožová, předsedkyně spolku Chebsko za klima. „Na Turnovsku mají takto asi čtrnáct komunitních chovů. Potřebujete najít ideálně sedm zájemců, tedy rodin, jednoho na každý den v týdnu. Dále potřebujete vhodný pozemek pro chov, postavit kurník, zajistit vybavení a sehnat slepice. Pro chov do padesáti slepic navíc není třeba žádné povolení.“

Sedm dní, sedm rodin

V komunitním chovu se nejčastěji využívá koncept sedm krát sedm, každý den má u slepiček službu jedna rodina. Služba obnáší slepice nakrmit, dát jim čerstvou vodu a sebrat si vajíčka. A jedenkrát za sedm týdnů má daná rodina službu na vyčištění kurníku, tak aby byla každý týden zajištěna čistá podestýlka. V komunitním chovu sdílí sedm rodin společnou péči o hejno čítající od pětatřiceti do padesáti slepic. Když všechno šlape, má každá rodina pokrytou téměř celoroční spotřebu vajec, přičemž péče o obyvatelky kurníku zabere do hodiny týdně.

„Vlastníme slepice vyřazené z velkochovu. Tam je běžnou praxí, že se okolo jednoho roku věku nosnice vyřadí, neboť už nesplňují tu správnou normu, a putují na jatka. Slepičky ale dále nesou. Vlastníme nyní čtyřicet slepic a ty každý den snesou okolo pětadvaceti vajec,“ uvádí podrobnosti chovu Brožová.

Snůška se liší podle ročního období a stravy, většinou však zajišťuje každé rodině pohodlnou zásobu vajec na celý týden, než na ni opět přijde řada. K chovu navíc stačí úplně obyčejné hnědé slepičky.

Co je potřeba?

Kromě výběhu je nutné slepicím zajistit kurník, krmení (zrní, šrot, zbytky, ideálně přístup k čerstvé trávě na pastvě, skořápky a suché pečivo), vodu, elektrický ohradník, který chrání slepice před nočními predátory, slámu na podestýlku, skladovací prostory na krmení a slámu, popeliště a stín na pozemku. Je dobré mít ke slepicím i kohouta, který hejno často zklidní.

„Harmonogram máme ve formě rozpisu, který jasně stanovuje služby. Komunikujeme prostřednictvím whatsappové skupiny, kde si píšeme vše důležité, domlouváme výměnu služeb, hlásíme informace pro další službu, domlouváme brigády a podobně. Dále máme přímo u chovu sešit, kam zapisujeme počet sebraných vajec a druh krmení,“ říká Brožová.

Konec týrání. EU udělala další krok k zákazu klecových chovů

„Skupinu jsme založili asi půl roku před dovozem slepic, potřebné finance, asi dvacet tisíc, jsme postupně vybrali. Máme systém plateb do společné kasy a svého pokladníka. Vždy je nutné mít koordinátora chovu, tedy člověka, který si vezme na starost celkovou organizaci. Dobré je mít v týmu i šikovné chlapy, kteří zajistí například stavbu kurníku, vyřeší potřebné instalace, opravy a dovoz krmení nebo slámy. Pro samotné ženy to úplně není, protože těžké práce se někdy sejde hodně,“ uzavírá.